Název

Železný Brod - Praha na kole o neděli 20.11.2016

Popis

V inkriminovanou neděli jsme se ve čtyřech vydali na delší cyklovýlet usínající podzimní krajinou. Neděle byla výjimečně zvolena proto, že celou předchozí sobotu jak - tvrdila správně předpověď - lilo jako z konve a neděle měla být bez srážek. Jako výchozí bod byl zvolen Železný Brod. Původně jsme chtěli vlakem do Tanvaldu, ale železnice Praha-Tanvald podléhá nekončící úsekové opravě a kola až do Tanvaldu nebere. Před desátou jsme ve čtyřech vyrazili od nádraží (275 m) po asfaltce na vesnici Koberovy, ležící v úzkém údolí. V jednom domě tam v inverzním počasí asi topili petlahvemi, takže jsme byli rádi, když jsme z této „plynové pasti“ vyjeli na modrou turistickou do otevřené krajiny zalité dopoledním podzimním sluncem. Úzká pěšinka vedla pod zříceninu skalního hradu Rozštejn. Ten jsme jaksepatří „prolezli“. Pokračovali jsme střídavě po cyklotrasách a turistických stezkách přes Karlovice a vylidněné lázně Sedmihorky do k zámku na Hrubé Skále. Tam se konalo větší občerstvení s teplou klobásou a pivem. Pak se jelo klidnou krajinou dál k Věžickému Rybníku, kolem Pleskotského Mlýna přes Libošovice, památkovou vesnici Vesec údolím Plakánku k rozcestníku Střehom. Tam se od nás oddělil jeden účastník s tím, že jede ke svému autu někam k Bakovu. Po úzkých asfaltkách se pak ve třech jelo kolem Sobotky na Osek do vesnice Kdánice a odtud po asfaltu přes Dolní Bousov a Rabakov do vesnice Ledce. Z ní jsme za zbytkového podvečerního světla dojeli zpevněnou lesní cestou do Jabkenic, kde jsme se vycvakli před památníkem Bedřicha Smetany. Nasadili jsme cyklosvětla. Teď už za tmy jsme po asfaltu šlapali do Loučeně, kde jsme v jedné z mála otevřených hospod dali menší občerstvení. Následovala vesnice Krchleby, Milovice a Lysá nad Labem. V místním pennymarketu se doplnily zásoby vody a zahnal večerní hlad. Také se tam od nás oddělil další cyklocestovatel a ve 20.25 nastoupil do pantografu na Prahu, aby stihl navazující vlak do Kladna. Ve dvou jsme za úplné tmy jeli dál lesem kolem sochy Svatého Václava k lávce přes Labe do liduprázdných Ćelákovic k nádraží. Můj „zbývající spolubojovník“ tam ve 21.34 nastoupli do pantografu, aby v Praze stihl navazující vlak. Já jsem se rozhodl z jakéhosi hnutí mysli dojet do Prahy po svých. Úsek Čelákovice-Praha jsem „levitoval“ tichou noční krajinou silničkami bez aut až dom. Ten dojezd byla za panujícího úplného bezvětří nádherná osamělá jízda mlžným večerem, svým způsobem meditace na kole. Nicméně v cíli ve 22.30 jsem toho měl tak akorát a docela rád jsem skončil ve sprše a v posteli. Bylo to krásné a bylo toho dost.

Rudolf.

Kategorie a štítky

Nastavení