Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Není nad to, mít možnost někdy vyjet za předjarního slunce na hory na sníh.
A uniknout inversnímu oparu a dívat se něj "svrchu".
Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Říká se, že když pánbu dopustí, i motyka spustí. A někdy dopustí i to, že v Praze nasněží dost na to, aby se kolem metropole dalo jezdit na běžkách. Škoda, že to není častěji.
Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Počasí mělo být o tomto čtvrtku pěkné, tak jsem se rozhodl vyjet za sněhem do blízkých hor. Těmi blízkými horami by z hlediska Pražáka mohly být Krkonoše, ale taky Jizerky nebo Hory Krušné. Ty poslední vyhrály. Po 70-ti minutách jízdy jsem byl na 450 m. n. m. v Dubí u Teplic. Tak jsem dal zastávku, abych zjistil, jak to tam vypadá se sněhem. Sníh na té výšce - v ten den - akorát "začínal". Pokračoval jsem na Cínovec. Tam bylo na 850 m.n.m. sněhu zase až moc, ale zasněžená krajina pod azurovou oblohou zalitá dopoledním sluncem byla kouzelná. Na poježdění na kole tam pro kvanta sněhu ovšem nebylo ani pomyšlení. Bylo nutno sjet někam níž a tam se od zaparkovaného auta "škrábat" výš tak, aby návrat k autu byl s kopce dolů. Za místo cyklovýletu jsem si podle mapy vybral Fürstenau, vesničku na dohled od české hranice a od Komáří Vížky, kam jsem chtěl dojet. To se mi také nakonec povedlo. Moje smůla však spočívala v tom, že hřebenová asfaltka mezi Fojtovicemi a Cínovcem o této zimě - na rozdíl od těch minulých - nebyla proplužená. I když se na kole o tomhle čtvrtku v téhle "oblasti" moc jezdit nedalo, byl to nádherný den na sněhu. Ve srovnání s šedivým velkoměstem to byl pocitově pobyt na jiné planetě. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Dnešní sobotní dopoledne jsem strávil v čerstvě zasněžené krajině, večer s přáteli u čerstvých chlebíčků.
Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
2 komentáře
Dnes bylo nádherné pondělí. Po delší době zavládlo bezvětří. A taky svítilo slunce, věc značně motivující. "Podnulová" teplota byla pro nás vedlejší. A tak jsme vyjeli někam, kde kromě bezvětří a slunce bude i trochu sněhu a nebude nutné tam jet tři hodiny autem. Po poledni jsme se - po vyložení kol na parkovišti mezi Mníškem a Řevnicemi - mohli vydat na cestu. Ta byla nejdřív hladkou cyklostezkou, ale pak se stala střídavě romantickou lesní pěšinou a střídavě klouzačkou mezi zmrzlými vyjetými kolejemi od těžké techniky. Bylo to o ústa i o jiné orgány. Pád byl jen jeden, a to ten můj. Před čtvrtou jsme se vydali na zpáteční cestu. Ta už nevedla hřebenovkou, ale obloukem údolím. Dalo se jet rychleji, ale nakonec jsme se museli dostat na původní výšku asi tříkilometrovým táhlým stoupákem. Poslední půlhodina se konala za tmy. Ta byla docela dobrodružná, poněvadž tmavé ledové plotny ve světle blikaček nebyly rozeznatelné od asfaltu. Těm jsme se nakonec úspěšně vyhnuli, jakožto i kolizi s divokým prasetem, které se při jeho "přeskoku" přes potemnělou cestu díky bohu o pár metrů vyhnulo nám. K autu jsme při minus pěti dojeli už za úplné tmy. Vlastní jízdou jsme strávili čistého času 2:26 h, ujeli jsme 30,79 km a dosáhli průměrné rychlosti 12,6 km/h. Průměrná rychlost celé doby výletu o kilometr lehce přesáhla rychlost chodce. Byla to pohoda. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
1 komentář
Sníh z předchozího dne začal dopoledne při nulové teplotě pomalu, ale viditelně ubývat. Naše slavná sdělovací média však hlásila sněhovou kalamitu skoro všude. I z míst asi 15 kilometrů od bydliště, kolem něhož bylo sněhem jen lehce pocukrováno. Tak jsem si řekl, že si za tou kalamitou vyjedu na kole, třeba na ten sníh narazím. Nějak po desáté jsem vydatně posnídal a pak jsem na sebe začal pomalu a s rozmyslem navlékat zimní thermoregulační oděvní vrstvy. Obul jsem sprejem čerstvě naimpregnované sněhule. Po půl dvanácté jsem nabyl dojmu dostatečné mrazuvzdornosti a vodotěsnosti a přesně o dvanácté jsem mohl vyjet. Po hodině pomalého šlapání zpomalovaného navíc průběžným fotografováním jsem dosáhl "hranice sněhu". Po další hodině jízdy ho bylo tolik, že se v něm dalo sotva jet. Ano, našel jsem svou osobní malou sněhovou kalamitu. Chvílemi se nedalo ani jet ani kolo vést. Sněhem obalené pneumatiky sotva prošly vidlicemi. Namrzlá přehozka přehazovala jen tři největší ozubená kolečka. Přesto jsem se dostal na nadmořskou výšku 500 metrů do místa, které jsem si na mapě našel coby cíl. Tímto cílem byl kámen na okraji pěšiny na bezejmenném místě, kde jsem byl v létě. Po chvíli meditace v (domněle) liduprázdné zasněžené krajině jsem se vydal zpět. Po několika minutách šlapání proti mně v té "pustině" vyběhl středně velký vlčák a nadprůměrně velký dobrman. Zůstal jsem stát jako solný sloup. Oni taky. Bez hnutí jsme na sebe všichni tři zírali tak deset vteřin, které mně přišly jako deset hodin. Z lesa se vynořil pár postarších lidí a oba manželé mě s radostným švitořením ujišťovali, že jejich pejsci jsou hodní a ještě prý nikoho nekousli. S velkým sebezapřením jsem slušně odvětil, že jim to teď už věřím. Ovládl jsem doznívající hrůzu a vztek a pokračoval nadcházejícím soumrakem zpět k okraji metropole na výchozí nadmořskou výšku 250m, kde při večerním návratu dom už po sněhu nebylo ani památky. Po návratu jsem měl pocit, jako kdybych se vrátil z výletu do Krkonoš.Tahle odpolední vyjížďka byl fakt zážitek.. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Jsem rád, že takové fotky mohu pořídit ani ne dva kilometry od domu.
Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Újezd nad Lesy zas jednou pořádal svou již pomalu tradiční novoroční cyklojízdu. Pod zataženou oblohou se sešlo hafo účastníků. Trasa vedla na Černý Most k rozhledně Doubravka, která byla současně i nejvzdálenějším bodem cesty. Po delší přestávce spojené s průzkumem rozhledny jsme se vydali do Koloděj, kde nás čekal novoroční punč a hlavně česnečka, na kterou jsme se skutečně těšili. Po cestě až do Koloděj pořád ještě nepršelo. Krápat začalo naštěstí až pod "baldachýny" nad stoly s chlebíčky a dalšími laskominami včetně oné polévky. Kolem čtvrté jsme se začali rozjíždět dom. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
První prosincový víkend přinesl sněhovou nadílku, vhodnou akorát k projížďce na kole pocukrovanou krajinou. Pro mě něco téměř jako droga. Aktivoval jsem jedno ze svých kol, a sice to žluté, co má jako jediné kotoučové brzdy. Na tomhle kole a na lehce podhuštěných pneumatikách jsem se vydal na mnohokrát projetou turistickou stezku vedoucí mimo autoprovoz, jenž v okolí poslední dobou neskutečně zesílil. Na štrece jsem byl zcela sám, nicméně nebyl jsem na ní první. Někdo tu brzy ráno už na kole jel. To jsem teda čuměl. Po poledni jsem byl zase doma s pocitem duševního osvěžení, které mi cyklistika na sněhu přináší. Chtělo by to na sníh někoho do party. Asi tak.
Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
4 komentáře
Vánoce se blíží, lidé začínají shánět dárky a ženy péct. Ale ne všichni prožívají konec listopadu jako dobu zasvěcenou přípravám na Vánoce. Ty se v posledních letech změnily ve svátky konzumu spojené s chaosem, bez nějž si je lidé už nedovedou - a možná nechtějí - představit. Ale existuje tu i pár jedinců, kteří toto roční období "neobětují" nákupní a uklízecí hektice, ale cyklistice. A ti se o propršeném víkendovém dopoledni pod vedením Radky ve složení několika chlapečků a holčiček sešli na okraji metropole, aby již po několikáté vyrazili na předvánoční "nepečící" cyklovýlet. Trasa vedla severovýchodním Přípražskem a byla spojená s návštěvou památníků, pramenů, kapliček a dalších zajímavých "bodů". Cestou se klábosilo a fotilo, zkrátka nepřišlo ani posezení v hospodě. Tradičně nešlo o objevování nových oblastí, ani o sportovní výkon. Bylo to - jako již několik let předtím - o radosti z pobytu na tomto světě a ze skupinového sportu. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
O druhé listopadové sobotě jsme v jedenácti lidech kolmo vyrazili do zasmušilé roviny Českobrodska a Čelákovicka. Slunce nesvítilo, ale nebyla zima a vítr nefoukal. Rušivým faktorem byl jen nedostatek otevřených hospod. Nejzazší bod cesty byla Sadská s občerstvením v tamní, dosud vždy otevřené hospodě. Návrat se konal již za soumraku, dom jsme dojeli po 80ti kilometrech už za tmy. Výlet nebyl ani o sportovním výkonu či objevování nových končin, nýbrž o radosti z pohybu v - tentokrát početné - cykloskvadře. Bylo to pěkné a bylo toho dost. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
2 komentáře
O dušičkové sobotě jsme se v několika lidech vypravili do podzimní krajiny severovýchodně od metropole. Za bezvětří jsme urazili ne více než padesát kilometrů rozložených na sedm hodin. Naše průměrná rychlost kolem sedmi kilometrů za hodinu se povážlivě blížila pouhé rychlosti chodce. Vyjížďka holt nebyla ani o objevování nových oblastí ani o sportovním výkonu. Bylo to zas jednou o radosti z pohybu v přírodě a skupinovém sobotním obědě v hospodě. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Málokterá evropská metropole má tak úzký kontakt s přírodou, jako má Praha. Mokřad jménem Suchý poldr Čihadla - tedy jeho úprava se zajištěným zavodněním - se městu povedl. Na druhé straně před jeho kultivací ve formě dřevěných lávek a hatí zde žilo mnohem víc zvěře, k níž patřily i srny. Ty už zde nežijí, tedy rozhodně na ně nelze narazit jako dřív. Ubylo i ptactva, což mohu po dvaceti letech pohybu v této oblasti potvrdit. Každopádně je tu pěkně, a to i v zimě, když tu nasněží. Dá se tu prožít pár pěkných chvil. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Krajina v tomto ročním období - podobně jako na jaře - hýří barvami. Jarní probouzení krajiny i její podzimní usínání, obojí nabízí motivy k malování nebo k fotografování. Malovat neumím, tak jsem je dnes fotil. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
O sobotě 20.10.2018 jsme coby dva chlapečkové vyrazili do podzimní krajiny Východopražska. Cílem byly Voděradské Bučiny, kde jsme byli již mnohokrát, kde však pokaždé podlehneme romantice lesů s listnatými stromy, jichž je v současnosti málo. Podívali jsme se i na Holý Vrch, na nejvyšší bod této zasněné pahorkatiny s jeho zvláštními skalkami a kameny. Po více než osmdesáti kilometrech jsme se už za tmy vrátili do výchozího bodu. Byl to nádherný den na kole v přírodě. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Ačkoli byl pracovní den, nějak se nám třem lidem - jedné holčičce a dvěma chlapečkům - podařilo "urvat" se od povinností a vyjet do krajiny kolem Mácháče. Část štreky vedla bývalým vojenským prostorem. Ty cesty starými cvičáky jsou skoro vždycky zajímavé, i když tam člověk občas narazí na věci nebo místa dokazující existenci lidské organisované hlouposti. Aly tak či onak - bylo na co koukat a chvílemi bylo čemu se i divit. Fotky řeknou víc. Rudolf
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Tahle meteorologicky nejasná sobota byla zasvěcena - na naše poměry krátkému - výletu do Kostelce nad Černými Lesy. Cílem byla nejen radost z pohybu, ale i kulinářské radovánky v podobě posezení u zákusků v romantické cukrárně v Doubravčicích a u česnečky v historickém pivovaru v Kostelci. Každopádně nám na těch nějakých 55-ti km nepršelo a taky nám chutnalo. Bylo to fajn. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Tahle trasa nás vedla "Západoplzeňskem". Jeli jsme tři chlapečkové desítky kilometrů přes zapadlé vesnice s roztodivnými názvy do Konstantinových Lázní. Cesta byla až tam označena jako turistická stezka. Nejdřív se jelo po červené, pak dlouho po "dálkové" modré. Nicméně tyto cesty, značené KČT jako turistické stezky, upomínaly spíš na lesní silničky. Nemálo kilometrů vedlo přímo po asfaltových cestách. V podstatě se jednalo o ideální lesní cyklotrasu. Pěší se na takových cestách snad musí nudit. Oni se asi nudí i lidi v KČT, když trasují/značkují desítky kilometrů vysloveně sjízdných cest. Z našeho hlediska jen dobře. Dá se celé dny jezdit na kole krajinou po lese a nebloudit a vědět, kam se dojede a jak daleko to je. Nádherné malé Konstantinovy Lázně, dosažené za horka po několika hodinách na kole, to byl opravdu zážitek, resp. odměna za námahu toho dne. Byl to nejvzdálenější bod cesty. Návrat se konal po asfaltu za počínajícího stmívání. Po dojezdu následovalo vykoupání v ještě "použitelné" přehradě, kterážto možnost byla za panujícího dlouhodobého sucha malý zázrak. Po deváté večer jsme sedli do aut a mydlili zpět dom. Rudolf
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
1 komentář
I o této subtropické sobotě jsme se v několika lidech vydali na cyklovýlet s cílem nejen se projet, ale taky se vykoupat. V plánu bylo obrážení, respektive "mapování" rybníků s čistou vodou vhodných ke koupání. A dle možnosti bez výběru vstupného. Za Lysou jsme na jeden "malý a romantický" narazili. Ten bahňák byl pro všechny překvapením. Při třiceti ve stínu překvapením velmi milým. Pak jsme se přes Hlavenec dokodrcali na Lhotu, ale šedesátikorunové vstupné nás odradilo. Jelo se dál, na Konětopy, kde jsou taky rybníky. Ten bližší byl za osmdesát na člověka, tak jsme pokračovali dál. Nakonec jsme své bezplatné koupací štěstí našli v nějakém rybníku za Konětopy a masivně se vyráchali. Voda byla teplá a bez sinic. Odtamtud už se "radostně" jelo zpět dom. Doma jsme měli v nohou něco kolem osmdesáti kilometrů. Byla to paráda. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Po deváté dopoledne jsme se ve složení dvě holčičky a jeden chlapeček vydali na k písečáku na Lhotě. Jezdí tam Pražáci a naháči a nejsou tam sinice. Byl to nádherný den. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
O posledním červencovém čtvrtku jsme se ve dvou - chlapeček a holčička - vydali na cestu do Železných Hor. Start byl v Kolíně. Následovalo 48 kilometrů výlučně po turistických stezkách až ke hradu Lichnice. To byl cíl a nejvzdálenější bod cesty lesem ve třicetistupňovém horku se stoupáky přes kameny a kořeny. Od Lichnice jsme jeli po asfaltových, málo frekventovaných silničkách 46 kilometrů zpět do Kolína. I tahle zpáteční cesta měla něco do sebe. Už jen proto, že vedla kolem písečáku s čistou čirou vodou, kde se za panujících tropických teplot dalo fantasticky vykoupat. Ve 21.20 jsme seděli v pantografu na Prahu. Den pro nás skončil po desáté večer. A byl to den jako řemen - tentokrát byl nejen o radosti z pohybu, ale i o výkonu a o radosti z dosažení vzdáleného cíle. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
O sobotě 30/6 jsme se ve třech lidech vydali na cyklovýlet z Prahy do Benátek nad Jizerou s cílem vidět oboru se zubry. Měli jsme kliku, že ve chvíli, kdy jsme k oboře přijeli, zubři šli k napajedlu, které se nacházelo u plotu, takže je bylo možno zblízka fotit. Zpět do Prahy jsme jeli přes bývalý rozlehlý vojenský prostor u Milovic a taky přes cukrárnu v Lysé. Kromě zubrů nám přálo i počasí a tak to byl krásný den v krásné krajině. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
O této sobotě jsme se v několika málo lidech na několika málo desítkách kilometrů celý boží den pohybovali nádhernou krajinou, prakticky furt “mimo civilisaci”. Projeli jsme vesnicemi s komickými názvy, vyfuněli jsme jsme na dva hrady a na jednu rozhlednu, přičemž jsme nastoupali docela dost metrů. Vypili jsme v panujícím horku galony tekutin všeho druhu a dosyta jsme se nacpali třešněmi. Prostě “bahno”. Viz fotos. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
O druhé červnové sobotě se konala cesta k vodě k rybníku do Sadské. Bylo třicet ve stínu a jinde se republikou proháněly přívaláky s krupobitím. My jsme se mohli nacpat třešněmi a nakonec i vyráchat v rybníku v Sadské. Na zpáteční cestě jsme bouřce unikli jen o vlásek, ale unikli. Nádherný den. Rudolf.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

50plus znamená 50 a více ujetých km,někdy i překonanou věkovou hranici, ale hlavně 50 a více skvělých zážitků.

Adresa na Rajčeti

www.50plus.rajce.idnes.cz

Aktivní od

23. prosince 2013

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Má oblíbená alba na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama