Název

Doupovskými horami na kole 30. - 31.7.2021

Popis

Ten kout kolem vojenského újezdu v Doupovských horách mě vždycky lákal. Na mapě mě pohled na hranici vojenského pásma ve tvaru "stojícího" obdélníku již dlouho "sváděl" k tomu, abych ten veliký cvičák objel na kole. Sám nevím proč. Asi proto, že jsem tam tušil oblasti lidmi zapomenuté krajiny bez aut. A tak jsem se tam na dva dny - kdy nemělo pršet - o posledním červencovém víkendu vydal. První den v pátek se mi v horkém odpoledni podařilo projet a kopírovat západní dlouhou stranu tohoto nepravidelného obdélníku. Druhý den v sobotu se mi mezi dopolednem a pozdním večerem podařilo objet a "prozkoumat" zbývající tři strany tohoto uzavřeného obdélníkového areálu. Po oba dny jsem za nemalého hicu musel opakovaně překonávat stoupání mezi 100 m až 200 m vertikálního výškového rozdílu. Abych předešel křečím v nohou, na něž v horkých dnech na dlouhých tůrách trpím, vydatně jsem "obohacoval" všechny tekutiny tabletami isostaru. Křeče se mi vyhnuly. Nicméně večerní bolesti kyčelních kloubů - zhoršené březnovým covidem - jsem musel tlumit brufenem. Krajina kolem cvičáku mě subjektivně nadchla svou zadumanou opuštěností, a to více, než jsem předpokládal. Emoční vzpomínka na službu u pohraniční stráže na Šumavě tu "ožila". S uzavřenými pásmy a s jejich zvláštní atmosférou mám své zkušenosti. Ke klidu a tichu v některých partiích oblasti bezesporu přispívá téměř neexistující autoprovoz na částečně rozbitých asfaltkách, což cyklista romantik vnímá jako nádheru. Určitě se pokusím přemluvit pár cyklopřátel, aby se sem se mnou vydali. Sem se dá jet i opakovaně. Rudolf.

Kategorie a štítky

Nastavení