Název

17.11.2015 údolím Záhořanského Potoka na kole

Popis

Přátelé cykloturistiky a přírody!
O státním svátku - a současně „volném úterý“ – dne 17. 11. se několik nás několik skalních cyklistů rozhodlo strávit den na kole v podzimní krajině. A to i přes deštivou předpověď na tento den. Po deváté hodině jsme se sešli v Klánovicích na vlakovém nádraží a o pár minut si „vyzvedli“ další cyklisty v Újezdě nad Lesy na parkovišti před místním Lidlem. Jet se hned nedalo. Přes půl hodiny jsme museli čekat, až z nebe přestane padat studená voda. Pak jsme vyjeli přes Koloděje kolem židovského hřbitova do Uhříněvsi. Po zelené turistické jsme se Pitkovickou strání dostali na červenou turistickou. Na této „barvě“ jsme pak zůstali až do Psár. Nejdřív jsme prodrncali po navlhlých kořenech pěšinkou podél Botiče, až jsme se dostali k Průhonickému parku, kde se chvíli jelo po zpevněném neklouzavém povrchu. Za Horními Jirčany stezka vedla lesním tichem až do Psár, kde jsme se zastavili v hospodě na oběd v podobě moravského vrabce s bramborovým knedlíkem. Otázka na číšníka, čím se moravský vrabec liší od českého, zůstala nezodpovězena. Jídlo však bylo vynikající a čekali jsme na něj nejvýše 10 minut. Mírně zatíženi plnými žaludky jsme se po modré vydali do údolí Záhořanského Potoka. Stezka byla chvílemi rozblácená, své dělaly i vlhké kořeny, které byly asi nejnebezpečnější. Zpestřením byl bazén s chovnými nutriemi, které se ochotně daly krmit a skoro žraly z ruky. Za obcí Záhořany jsme několikrát museli projet brody Záhořanského Potoka křížícího stezku. Průjezdy mělkým potokem se po druhém opakování staly zábavou. Studená listopadová voda v botách ztratila svou „hrůzu“. Pak se stezka změnila v lesní silničku s řídkým blátem, které pokrylo naše kola. V chatové osadě Libřice, na nějakých 200 m n. m., jsme se rozhodli, že do Prahy pojedeme nikoli z Davle vlakem, jak bylo původně dohodnuto, ale po vlastní ose. To znamenalo jet do Vraného nad Vltavou a překonat nejvyšší bod tohoto úseku na 350 metrech. Oněch 150 m výškového rozdílu byl záhul, část stoupání jsme tlačili. Odměnou byl pohled na Vltavu z vyhlídkového bodu a pak dlouhý sjezd do Vraného nad Vltavou. Odtud jsme klidným listopadovým soumrakem po hladké asfaltové příbřežní cyklotrasy s větrem v zádech mydlili do centra Prahy, kam jsme dojeli již za tmy. Výlet „obnášel“ 60 kilometrů, z toho dobrých dvacet terénem. Průjezdy brodů Záhořanského Potoka byly každopádně nejdobrodružnější částí výletu. Věkové složení skupiny zahrnovalo účastníky od 35 do 70 let. Na konci této podzimní terénní cykloakce jsme toho všichni – bez ohledu na věk - měli skutečně dost.

Rudolf.

Kategorie a štítky

Nastavení