Název

Sardínie a megality na kole z půjčovny VIII/2017

Popis

Vždy jsem toužil podívat se na Sardinii, hlavně kvůli tamním zvláštním kamenným stavbám, tzv. nurágům. Nechtělo se mi tam jet desítky hodin autobusem a trajektem, tak jsem to jednou zkusil letecky s tím, že kolo si půjčím tam. Cestovka, u níž jsem pobytový zájezd objednal, mě ujistila, že půjčovna kol je kilometr od hotelu, v němž jsem měl přespávat. Tak jsem to vzal. Pro ježdění na vypůjčeném kole jsem s sebou měl sadu lepení a imbuklíče a hlavně pumpičku na autoventilek i na ventilek úzký. V půjčovně jsem dostal horáka s tenkými ventilky. Nejen kolo, ale i ventilky byly starší konstrukce. Dopumpování kol natvrdo však ani kvalitní pumpičkou se správným nástavcem nebylo hned možné. Až po dvaceti minutách upocených pokusů jsem zjistil, že šroubek, tvořící hlavičku ventilku, je před pumpováním třeba úplně vyšroubovat a pak zase našroubovat. Potud dobře. Nicméně určité vylepšení potřebovalo i sedlo. K jeho naštelování bylo zapotřebí klíče jedenáctky. Naštěstí mi ho u benzínky půjčili a na sedle se pak dalo sedět. Přehazovačka řadila a ojeté brzdové špalky kupodivu brzdily. Kolo bylo lehce zarezlé a skřípalo, chtěl jsem ho namazat. Ale za celou dobu pobytu jsem nebyl schopen sehnat někde olejničku či nechat kolo promáznout u pumpy. Avšak ani tam jsem s tímto jednoduchým přáním nepochodil. Lepení jsem sice měl, ale kdyby byl případný defekt „nezalepitelný“, náhradní duši jsem neměl a v „terénu“ či v zahraniční krajině nikoho bych s defektem asi nadlouho ztvrdnul. Kolo mělo ale ještě jeden háček, a to ten, že na mě byl příliš velký rám. Po hodině jízdy se vždy ozvala záda a pobolívat přestala až na druhý den ráno. Cykloturistika na tomto ostrově byla komplikována ještě dvěma faktory. Za prvé to bylo chvílemi až čtyřicetistupňové vedro, které spotřebu tekutin vyhnalo na 5 litrů denně. Za druhé to byla nemožnost spolehnout se na mapu s měřítkem 1:150 000, které na podobných zájezdech v cizině vždy stačilo. Na sardinských ukazatelích nebyly údaje kilometrů a většinou ani čísla silnic, což orientaci dost ztěžovalo. Každopádně na tomto ostrově se podle zmíněné mapy fakticky nedalo jet nebo hledat konkrétní cíle ležící na úzkých asfaltkách mimo hlavní tahy. Takže jsem v tom hicu občas bloudil, zuřil a skřípal zuby i nenamazaným řetězem. Nicméně kamenné památky jsem dle přání viděl a ducha ostrovní krajiny jakž takž poznal. Tenhle zájezd pro mě byl o tom, jak příjemné je octnout se letadlem během odpoledne v jiném světě a jezdit tam na kole a nemuset se tam a zpět den nebo dva harcovat autobusem či lodí. Ale jezdit tam na kole z půjčovny už není to pravé ořechové. Nějak to musím vyřešit.
Rudolf

Kategorie a štítky

Nastavení